Časopis Marianne

Představovat časopis Marianne vám asi nemusím, že? Myslím, že všechny ženy ho znají hlavně díky akci, kterou pořádají každý rok v září - Dny Marianne. Díky němu utrácíme spousty peněz, protože hodně obchodů má v tyto dny slevy a většinou na vše. Já jsem je tedy prošvihla pouze jednou :)

U nás jedou hlavně časopisy o bydlení nebo vaření, takže Marianne kupuji jen když vím o nějaké akci či zajímavém článku, který tam má být.

A tentokrát tam jeden zajímavý je. V aktuálním prosincovém čísle se totiž dozvíte něco málo o mně a mojí rodince!

Do trafiky jsem přímo běžela a když jsem ho nemohla najít, musela jsem velice pobavit paní prodavačku svým zoufalým výrazem :)

Cítila jsem se jako nějaká celebrita. My v časopise. Líčení, účes a ještě rozhovor. O líčení a účes se postarala Lucia Gibodová, která líčí pro značku Lancome. A líčí hlavně naše slavné hvězdy a teď líčila mě. Mě, obyčejnou mladou holku :-)

Kluci byli celou dobu zlatí, jen Mareček na pár fotkách trochu ublinknul a zanechal jim tam malou památku :-) Pan fotograf byl opravdu třída (Robert Tichý). Matyho velmi zaujal a tak mu skvěle pózoval - někdy přemýšlím, co z něj asi tak bude, focení totiž miluje. Ale třeba mu to nezůstane :-)

Foceni probíhalo ve Wine Food Marketu v Praze na Smíchově - já jsem tam nikdy nebyla, takže i to byl pro mě obrovský zážitek. Po focení jsme si tam zašli na oběd, i když jsem na jídlo slyšela jen samou chválu, tak jsem asi neměla štěstí a moc jsem si nepochutnala. Což mě velice mrzí.

Článek je o českých rodinách, my jsme jedna ze čtyř. Zastupuji tam mladou maminku. Spoustu lidí můj věk asi překvapí, ale já jsem opravdu ráda, že to tak je. Jsem rodinný typ, rodina je pro mě vším a vždycky tomu tak bylo. Už jako malá jsem děti ráda hlídala, hrála si s nimi a co mě vždy moc těšilo - ony mě milovaly. 

Když jsem poznala svého muže, nevypadalo to na nějakou velkou lásku. Prostě jen flirt na diskotéce. Ale když jsme se dali o pár měsíců později dohromady (přesněji na Sv.Valentýna), bylo jasné, že nám spolu bude moc dobře.

A stále je a věřím, že tomu tak bude napořád. Věříme v osud a občas vtipkujeme, že Michal musel počkat až se narodím :)

Doufám, že se vám článek a naše rodinka líbí! 

Mějte se krásně.

Vaše Teru